OSOBNÍ VZPOMÍNKY A PŘÁNÍ TĚCH, KTEŘÍ JSOU SE SDRUŽENÍM CESNET PROFESNĚ DLOUHODOBĚ SPOJENI A BYLI SVĚDKY JEHO PROMĚN A VÝVOJE V PRŮBĚHU LET.

CESNETu přeji, aby se mu jako dosud dařilo reagovat na měnící se potřeby a požadavky vědecko-výzkumné a pedagogické komunity. Aby měl šťastnou ruku při stanovování strategických cílů a také dokázal rozhodovat o činnostech, které by měl utlumovat, což je často obtížnější.

Zaměstnancům CESNETu, kteří jsou tím nejcennějším, co CESNET má, přeji hlavně pevné zdraví, i to potřebné štěstí a hodně tvůrčích sil. Ať chodí do práce rádi kvůli zajímavým výzvám a dobrému pracovnímu kolektivu, dobré partě.

V září 1992 jsem nastoupila do Výpočetního centra ČVUT, kde tehdy vedl
Ing. Jan Gruntorád oddělení Informačních soustav. Právě on inicioval
založení CESNETu a na nás bylo rozhodnout se, kdo zůstane na ČVUT
a kdo přejde do nově vznikajícího sdružení.

Rozhodla jsem se jít za Honzou a ostatními, a tak jsem se stala prvním
zaměstnancem CESNETu. Neskromně si troufám říct, že CESNET dodnes
považuji tak trochu za svoje dítě. A musím dodat, že to byla jízda. Na začátku jsme dělali všichni všechno, co bylo potřeba. Chodila jsem kupovat koberce, vedla pokladnu a zároveň se rozjížděla komerční činnost, takže jsem fakturovala připojené zákazníky. Ale do všeho jsme šli s elánem a nadšením.

CESNET je organizace, s níž jsem spojil většinu své profesní dráhy. Umožňuje mi dělat práci, která mě opravdu baví. Za klíčový milník považuji samotné založení CESNETu v roce 1996, protože stále větší síť už nešlo provozovat pod hlavičkou OVC. V historii CESNETu hrálo zásadní roli zapojení do sítě GÉANT, která propojuje CESNET s dalšími evropskými NRENy.

Za svůj největší úspěch považuji, že se mi před 15 lety podařilo v CESNETu otevřít téma přenosu přesného času a stabilní frekvence v optické síti. V této oblasti, která se dále rozvíjí, byl CESNET první mezi ostatními NRENy.

Kolem akademických sítí jsem se na ČVUT pohyboval už od roku 1987, ještě v době před nástupem internetu v dnešním slova smyslu. Zásadní roli tehdy sehrál Ing. Jan Gruntorád, který z české strany koordinoval spolupráci s kolegy z Technische Universität Linz.

Nejprve byl na platformě IBM mainframů provozován národní uzel evropské akademické sítě EARN (CSEARN). Ve chvíli, kdy se v Linci začalo experimentovat s internetem, zapojilo se do těchto aktivit i ČVUT. Na tuto práci navázalo budování dalších generací akademické sítě a později také vznik sdružení CESNET. Tým, který stál u počátků, se v průběhu let přirozeně proměnil.

Byl jsem u toho, když jsme rozběhli první připojení internetu, tehdy ještě o rychlosti 9600 bitů za sekundu. Všechno samozřejmě v řádkovém režimu. Ing. Jan Gruntorád měl na papírku dvě adresy, jedna byla předpověď počasí pro USA a druhá katalog knihovny nějaké americké univerzity.

Zkoušeli jsme v katalogu
hledat české autory a já jsem si říkal, že je úžasné hrabat se v katalogu knihovny někde na druhém konci světa, ale co z toho? Vůbec jsem si neuměl
představit, kam se to celé vyvine. Jako vizionář jsem rozhodně zklamal.

Moje první vzpomínka na CESNET je vlastně z doby, kdy CESNET ještě neexistoval. Na podzim 1995 jsem se vracela po mateřské dovolené a podmínky na původním místě, kam jsem se měla vrátit, mi nevyhovovaly. Šla jsem si tedy vyřídit ukončení
pracovního poměru a na chodbě jsem potkala Ingrid Ledererovou. Okamžitě mi nabídla místo se skvělými podmínkam v nově vznikajícím projektu. A za pár
měsíců byl na světě CESNET.

CESNET pro mě znamená většinu mého profesního života. Moje první vzpomínka se pojí se setkáním s pozdějším ředitelem CESNETu Ing. Janem Gruntorádem, které pro mě představovalo symbolický vstup do tohoto prostředí. Vybavuji si i přijímací pohovor, kdy jsem na otázku, co jsou optické sítě, upřímně odpověděla,
že to zatím nevím, ale ráda se to naučím.

CESNET pro mě vždy znamenal špičkové pracoviště, ve kterém jsem strávila většinu svého profesního života. Už na samém začátku mě příjemně překvapilo, že se všechny vysoké školy a Akademie věd dokázaly shodnout na jeho založení. Taková míra spolupráce tehdy rozhodně nebyla samozřejmostí. Za klíčové milníky ve vývoji sdružení považuji vybudování nové akademické sítě TEN-34 CZ v roce 1996 a následný prodej původní sítě v roce 2000.

Oba tyto kroky zásadně ovlivnily další směřování CESNETu. Velmi si také vážím možnosti dlouhodobě spolupracovat s legendou českého internetu Ing. Janem Gruntorádem.

Od počátků CESNETu se změnilo mnohé. Od peripetií s dial -upem a komerční částí sítě, přes nárůst výpočetní kapacity i rozsahu, až po zapojení do světových projektů. Tam, kde jsme v oblasti bezpečnosti řešili každou jednotlivou spamovou zprávu, dnes řešíme celé botnety. Tam, kde jsme rozcházeli malé síťové služby, dnes nasazujeme celá pole operačních systémů a virtuálních serverů.

Z megabajtů jsou dnes petabajty. Přesto je to stále skupina lidí s podobnou vizí a podobným pohledem na vědu, spolupráci i ukotvení CESNETu ve světě.

Moje první vzpomínka na CESNET je poměrně kuriózní. Brigádničila jsem při studiu na malý úvazek ve výpočetním centru ČVUT a jednoho dne mě kolega provedl do prostor o patro výš a v jeden moment řekl: „A teď už nejsi na ČVUT, ale v CESNETu,“ a seznámil mě s činností sdružení CESNET. Ještě ten den jsem pak s CESNETem podepsala pracovní smlouvu, a to jsem ten den vůbec nevstávala s cílem,
že si najdu nové zaměstnání.

Moje první vzpomínka na CESNET se váže k roku 1998, kdy jsem nastoupil krátce po olympijských hrách v Naganu. Nejvíc hrdý jsem na to, že jsem CESNETu zůstal věrný a jsem zde dodnes. K mému působení se váže i historka, která je dnes už natolik známá, že na její motivy vznikl komiks. Dodnes si nejsem jistý, zda na ni vzpomínám rád, nebo nerad. Podstatné ale je, že jsem ji přežil bez úhony a ve zdraví.

Už samotný nástup do CESNETu pro mě byl nezapomenutelný, včetně prvních jednání s personalistkou. Tehdy na mě CESNET působil jako přátelské prostředí plné nadšených lidí a mám pocit, že si tuto atmosféru zachoval dodnes, i když se v průběhu let výrazně rozrostl.

Za zásadní milník považuji jeho zařazení na Cestovní mapu velkých výzkumných infrastruktur v roce 2010, které potvrdilo nezastupitelnou roli CESNETu pro výzkum, vývoj a vzdělávání v České republice. Zodpovědnost, která je spojená s tímto postavením, je pak hnacím motorem pro další rozvoj sdružení.

CESNET pro mě znamená jistotu, stabilitu a pocit bezpečí. Jsem pyšná na to, že jsem mohla být téměř od začátku „u toho“. Přeji mu stejné úspěchy a fajn lidi jako doposud.

Do CESNETu jsem nastoupil v roce 1999, kdy nás bylo zhruba sedmdesát a vešli jsme se do jednoho patra v Zikovce. Začínal jsem v back offi ce a řešil hlavně to, aby kolegům, kteří pracovali se zákazníky, spolehlivě fungovaly systémy a aplikace. Postupně jsme si vyvíjeli vlastní interní nástroje a bylo běžné, že se lidé zapojovali tam, kde byli potřeba, bez ohledu na oddělení.

CESNET pro mne znamená v podstatě celoživotní profesní osud. Poskytl mi možnost zabývat se špičkovými síťovými projekty na evropské i světové úrovni, v prostředí profesionálně i lidsky vyváženého týmu. S odstupem času považuji za klíčové události zejména optimálně načasovaný prodej komerční části sítě a následné zaměření výhradně na akademickou sféru, aktivní zapojení do mezinárodních síťových struktur a vizionářské rozšíření aktivit nad rámec čistého „síťování“. Právě tato kombinace umožnila CESNETu vybudovat komplexní e -infrastrukturu pro vědu a výzkum.

CESNET je pro mě především přátelské pracovní společenství zaměřené na progresivní oblasti IT. Daří se mu stanovovat si ambiciózní cíle a naplňovat je. I když jsou zaměstnanci rozptýleni po celé republice, panuje v něm silná, až rodinná atmosféra. Není to běžná IT fi rma. Dává mi příležitost k zajímavé práci a obohatila mě o přátelství s řadou kolegů, kterých si velmi vážím a s nimiž se rád setkávám. I když se v CESNETu realizuje řada významných projektů, největší užitek vždy přinášela a přináší páteřní síť a její mezinárodní konektivita, kterou využívají studenti a zaměstnanci univerzit, škol, státních institucí i dalších partnerů.Právě tuto síť považuji za základní kámen CESNETu a cítím velký respekt ke všem síťařům, kteří stojí za jejím provozem i dalším rozvojem.

CESNET pro mě bude vždy subjekt, který do České republiky přinesl Internet a následně jej rozvíjel. Jsem hrdý na to, že jsem mohl být součástí mimořádného týmu chytrých lidí, kteří dokázali dlouhodobě táhnout za jeden provaz. To považuji za skutečně cenné. CESNETu bych popřál do dalších let, aby dokázal držet prst na tepu doby. Být „akademickým internetem“ dnes nebude stačit. Řítí se na nás termíny jako kvantové počítání nebo umělá inteligence. Pokud chce CESNET zůstat relevantním partnerem, musí být schopen technologie rozvíjet a vědeckým, výzkumným a vzdělávacím institucím je poskytnout.

CESNET pro mě znamená velký kus života a vědomí osobní, přímé účasti na historii Internetu v České republice i na budování národní akademické sítě. Vážím si toho, že jsem u toho mohl být. Jako síťař považuji za nejdůležitější milníky vedle samotného založení sdružení především vybudování národní infrastruktury TEN-34 se zapojením do evropských projektů, přechod na optické trasy a pozdější nasazení technologie DWDM.

Z vlastní práce si pak nejvíce cením podílu na vybudování první metropolitní sítě, která umožnila využívat služby CESNETu nejen členům sdružení, ale i řadě dalších institucí v mém domovském hradeckém regionu.

CESNET vznikl ze společné vůle Akademie věd České republiky a vysokých škol: všechny se chtěly připojit k internetu. To se podařilo už v roce 1992 díky Výpočetnímu centru ČVUT. S rostoucími nároky ale brzy vyšlo najevo, že množící se požadavky dokáže dlouhodobě uspokojit jen samostatný, nezávislý subjekt. Katalyzátorem se stal evropský projekt TEN-34, jehož cílem bylo vybudovat evropskou akademickou páteřní síť s tehdy špičkovou přenosovou rychlostí 34 Mb/s. Jeho realizaci v České republice převzal v roce 1996 nově založený CESNET a zhostil se jí mimořádně úspěšně – a to v době, kdy přenosové trasy s požadovanou kapacitou nebyly na trhu běžně dostupné.

Krátce poté CESNET rozšířil portfolio svých služeb o výpočetní MetaCentrum a další rozvoj už nabral dynamiku sněhové koule. Gigabity a petabajty dat začaly proudit sítí, kvalita i rozsah nabízených služeb se systematicky rozvíjely. Je fascinující, kolik se za uplynulých třicet let podařilo vybudovat – a velmi si vážím toho, že jsem mohl být po celou tuto dobu u toho.

Se zkratkou CESNET jsem se poprvé setkal ještě jako student – tehdy označovala samotnou síť, nikoli sdružení. Spojuji si ji se zavedením plného, „end-to-end“ přístupu k internetu, který nahradil dřívější zprostředkování služeb prostřednictvím e-mailů a serveru Trickle v síti EARN. Dodnes mám CESNET spojený s otevíráním nových obzorů a možností.

Jako zaměstnanec CESNETu jsem se později pokoušel k němu i sám trochu přispět, hlavně v oblasti distribuovaných výpočtů a souvisejících technologií. Škoda jen, že samotný Internet se často ubíral trochu jiným směrem…

CESNET pro mne byl vždy místem, kde se potkáváme proto, abychom společně vybudovali něco, co nemá v rámci České republiky a často i Evropy obdobu. Vždy vzpomínám na dobu, kdy CESNET provozoval národní síť nad radiovými spoji, přešel jako jeden z prvních na světě na MPLS či postavil národní sdílené výpočetní prostředí. Ukázal tak, že když se lidé spojí a vzájemně si věří, zázraky lze dělat na počkání a nemožné do tří dnů. Do příštích 30 let CESNETu přeji nové složité výzvy, na kterých ukáže, že původní myšlenka spolupráce, přinejmenším napříč republikou a jejími akademickými a výzkumnými institucemi, přináší mimořádné výsledky.

CESNET pro mě znamená především neustále se rozvíjející společnost, která následuje vývoj v oblasti síťových technologií a služeb. Za více než 28 let, co zde pracuji, je má práce pestřejší, než kdybych vystřídal několik zaměstnavatelů. CESNET mě mnohé naučil a je zaměstnáním, které mě baví a kam chodím rád. Pomáháme vědě, školství, nemocnicím. Jsem pyšný na to, že naše práce má smysl.

Počátek sdružení CESNET mám spojený především s Ing. Janem Gruntorádem. Vybavuje se mi slavnostní setkání v posluchárně č. 256 na FEL ČVUT při příležitosti připojení Československa k internetu v roce 1992, kdy jsem ho poprvé potkal.

Z úspěchů CESNETu a dosažených výsledků by každý uvedený nespravedlivě odsunul do pozadí ty ostatní. Takže spíše v obecné rovině považuji za velmi hodnotné, že komunitní principy, na kterých sdružení stojí, v kombinaci s orientací na znalosti, vědomosti a hledání nových cest jsou stále životaschopné
a dokáží oslovit uživatele i motivovat kolegy.

CESNET pro mě vždy znamenal především lidi, se kterými denně spolupracuji. Právě féroví a ochotní kolegové a kolegyně jsou tím, na co nejraději vzpomínám. Některé pracovní vztahy se postupně proměnily v téměř rodinné, čehož si velmi vážím. Do další třicítky přeji CESNETu mnoho úspěšných projektů a dostatek energie na jejich realizaci.

Na začátku mě CESNET zaujal svým silným IT zaměřením a možností propojit právní odbornost s technologickým prostředím, ke kterému jsem měla díky domácímu zázemí i zkušenostem z předchozího zaměstnání blízko. I proto můj tehdejší vedoucí ocenil, že přicházím jako právnička s přesahem do IT. CESNET je pro mě především o lidech. O srdcařích, kteří posouvají věci dopředu, neustále se snaží zlepšovat a zároveň si zachovávají lidskost a vstřícnost. Právě to je jeden z hlavních důvodů, proč zde působím dodnes. Spolupráce s nimi je radost.

Sdružení CESNET je pro mě příjemným zaměstnavatelem, u něhož pracuji od roku 2003. Už od počátků jsem vnímala neformální prostředí a vstřícné lidi, tehdy ještě v menším počtu zaměstnanců. Samozřejmě se občas stalo, že ne všechno bylo zalité sluncem, ale jinak to v životě asi nejde. CESNETu přeji, aby se mu i nadále dařilo, byl uznávaným partnerem doma i v zahraničí a měl dostatek zaměstnanců, kteří zde budou pracovat s radostí.

Moje úplně první vzpomínka na CESNET je poměrně úsměvná. Týká se přijímacího pohovoru, na kterém jsem chtěl zapůsobit vzdělaným dojmem, a zvolil jsem jako doplněk brýle s černými obroučkami. A protože normálně brýle nenosím a ty půjčené
měly zhruba 1,5 dioptrie, bolela mě pak po zbytek dne hlava. Nevím, zda na tom nakonec měly svůj podíl brýle, ale výsledkem bylo, že jsem se na zhruba 4 roky stal nejmladším zaměstnancem sdružení CESNET.

Pro mě CESNET znamená komunitu odborníků a prostředí zaměřené na inovativní technická řešení s přesahem do zahraničí. Je to komunita, která má pevné místo v celoevropském i celosvětovém prostoru a na jejíž renomé jsem pyšný. Vzpomínám na laboratoř 82 v Zikovce, kde jsem jako nováček seděl a obdivoval některé kusy vybavení, i na svoje první kolegy, kteří mě rychle přijali mezi sebe. S jejich podporou jsem začal objevovat mezinárodní spolupráci a další technické oblasti.

Za naprosto zásadní považuji okamžik, kdy se v CESNETu začala místo pronajatých okruhů využívat nenasvícená temná vlákna pro páteřní meziměstská spojení. Velkým propagátorem tohoto přístupu byl Ing. Stanislav Šíma, CSc. Tento krok přinesl masivní nárůst dostupných kapacit i velmi cenné know -how do budoucna. Velmi si cením také prvního amerického patentu CESNETu z roku 2010, který vznikl ve spolupráci s Ing. Miroslavem Karáskem, DrSc. z ústavu Fotoniky a Elektroniky AV ČR. Výsledkem této spolupráce byla řada mimořádných aplikovaných výstupů v oblasti optických sítí, za které byl společný tým také oceněn Cenou ministra školství za výzkum.

CESNET se stal významnou součástí mého života, která je spojená se spoustou skvělých kolegů. Z některých se postupem času stali i blízcí přátelé. Často vzpomínám také na kolegy, kteří už bohužel nejsou mezi námi, ale svým nesmazatelným dílem se výrazně zapsali do budování CESNETu. Mezi nimi Pepa Verich, Milan Sova, Jura Novotný a mnozí další.

CESNET pro mě není zaměstnavatel, ale skupinalidí, kteří se vzájemně podporují a svoje nadšení, píli a dovednosti vkládají do služeb komunity.

V době zakládání CESNETu jsem působil jako správce sítě ČVUT a na přípravě
i formování sdružení jsem se tak podílel. Síť CESNET existovala už před jeho vznikem a byla řízena a financována prostřednictvím VIC ČVUT, které navazovalo na OVC VŠ založené v roce 1975. Už tehdy mohli uživatelé z celé republiky centrální počítač ICL využívat interaktivně přes terminálovou síť, podobně jako dnes používají internet.

Lidé, kteří se o provoz počítače a sítě starali, tak získávali neocenitelné zkušenosti. Vedle zajištění provozu také experimentovali s novými formami síťové komunikace a po roce 1989, kdy se otevřely možnosti mezinárodního propojení, tuto příležitost využili a připojili se k internetu. Následně vznikla síť CESNET. Založení sdružení se ukázalo jako další logický krok při řešení nové situace. Skutečnost, že funguje už třicet let, potvrzuje správnost tohoto rozhodnutí.

Po více než 16 letech svého angažmá ve sdružení vnímám CESNET nejen jako svého zaměstnavatele, u kterého jsem strávil zdaleka největší část své profesní dráhy, ale především jako vyloženě domovskou organizaci
sdružující spoustu zajímavých lidí – kolegů a kolegyň, díky nimž se ve sdružení cítím opravdu jako doma. Současně bych zdůraznil, že CESNET je pro mě technologickým průkopníkem, který posouvá hranice soudobého poznání a technického pokroku hned v několika oblastech.

Měl jsem tu čest být u vybudování a zprovoznění prvního datového úložiště z OP VaVpI (na přelomu roků 2011/2012 v lokalitě ZČU Plzeň). Dnes už je toto úložiště dávno sešrotované a nahrazené jinými, daleko sofistikovanějšími kapacitami nových objektových úložišť, ale první zůstane vždy první.

Pro mě je CESNET místem, které pomáhá posouvat výzkum a vývoj dopředu.
Zároveň je to prostředí, kde člověk pracuje po boku špičkových odborníků a má možnost se od nich neustále učit – a právě na to jsem nejvíc hrdý. Moje první vzpomínka na CESNET se váže k pohovoru u kolegy Honzy Tomáška. Tehdy mi ani trochu nesedl, ale velmi brzy se díky své odzbrojující upřímnosti a neuvěřitelné lidské poctivosti stal jednou z mých nejoblíbenějších osobností v CESNETu.

Moje první vzpomínka na CESNET je pochod s PR od kanceláře ke kanceláři a potřásání rukou desítkám zaměstnanců. Už tehdy mi bylo jasné, že CESNET stojí především na lidech a na schopnosti hledat řešení. I proto považuji všechny projekty a milníky za důležité a v každém roce vidím nové výzvy i cíle.

CESNET pro mě znamená spoustu zajímavé práce. Do další třicítky bych mu popřál alespoň jednou tolik úspěchů.